Diabetes a obezita - jaká je souvislost?
Pacienti postiženi diabetem snadněji přibírají na váze. Zhubnout je však stojí mnohem více sil. Dodržování diety je bezpodmínečnou nutností.
Obezita a diabetes
Obezita a nedostatek pohybu se mohou stát úhlavními nepřáteli pacientů s diabetem 2. typu. Diabetes mellitus neboli cukrovka není jen jedna nemoc, ale soubor různých onemocnění. Je pro ně charakteristické zvýšení krevního cukru nad normální hodnoty.
Kromě metabolismu cukrů je postižen i metabolismus tuků a bílkovin. Jde tedy o složité metabolické onemocnění. „Existuje řada klasifikací, které rozdělují jednotlivé typy diabetu. Diabetes 1. typu postihuje většinou mladší jedince a nemocní jsou od počátku, celoživotně závislí na terapii inzulínem. Tito nemocní jsou obvykle štíhlí a je třeba jejich dietu upravovat tak, aby štíhlí zůstali trvale. Těchto diabetiků je v České republice několik desítek tisíc," připomíná MUDr. Gustav Šindelka, CSc.
"Diabetes mellitus 2. typu je mnohem častější. Postihuje téměř 750 000 obyvatel v České republice a začíná obvykle ve středním nebo vyšším věku," dodává Šindelka, člen Světové diabetologické federace.
Podle něj většina nemocných diabetem 2. typu je obézních a je u nich velmi těsná souvislost choroby s obezitou. Jak MUDr. Šindelka uvedl, na vzniku diabetu 2. typu se podílejí dva faktory.
Vlivem dědičnosti i vlivem faktorů vnějšího prostředí dochází k porušené sekreci inzulínu ve slinivce břišní a současně se vytváří tzv. inzulínová rezistence. Inzulínová rezistence znamená zhoršený účinek inzulínu v místě jeho působení, ve svalových, tukových a jaterních buňkách. Aby buňky fungovaly normálně, musí slinivka břišní tvořit větší množství inzulínu.
Jednou z mnoha funkcí inzulínu je zajištění vstupu glukózy - krevního cukru do nitra těchto buněk. Inzulín v buněčné stěně otevírá jakási pomyslná vrátka, kterými proudí glukóza dovnitř. Zde je využita jako palivo nebo zásobní energie.
Při nedostatku inzulínu se cukr - glukóza hromadí v krvi, ale nedostává se do buněk, které tak mají nedostatek "paliva". Inzulínová rezistence je rovněž závislá na dědičnosti i na faktorech vnějšího prostředí. U člověka s genetickou zátěží se diabetes nemusí rozběhnout, jestliže nedojde ke vzniku inzulínové rezistence.
Řadu příčin, které vedou k rozvinutí diabetu, přitom lze eliminovat. Je to například obezita a nedostatek pohybu. "Prokazuje se totiž, že u obézních nemocných se z tukové tkáně uvolňují různé látky, které přímo vyvolávají inzulínovou rezistenci. Jestliže se nemocnému podaří snížit hmotnost a zmenšit tukovou masu, dochází ke zlepšení působení inzulínu," upřesnil MUDr. Šindelka s tím, že i u diabetiků platí základní vztah mezi energetickým příjmem a energetickým výdejem.