Diabetes - novinky v léčbě

Diabetes všech typů je onemocnění, které nelze vyléčit. Nemocní však mohou vést plnohodnotný život bez větších omezení. A výzkum léčby pokračuje.

Vše o nemoci cukrovka

Profesor Michal Anděl (54) je přednostou II. interní kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, vedoucím Diabetologického centra a děkanem III. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Diabetem se zabývá už přes dvacet let a minulý týden přednášel v Ostravě na internistickém dni nazvaném "Diabetes mellitus na prahu 21. století".

Při rozhovoru přiznal, že cukrovkou naštěstí nikdo z jeho rodiny netrpí, ale že sám pro jistotu začal nedávno shazovat. "Největším rizikem pro vznik cukrovky je obezita," říká důrazně.

Šíří se především cukrovka II. typu, a souvisí to se sedavým způsobem života, zvýšeným přísunem cukrů, je to opravdu civilizační choroba. Obrovský nárůst je u přírodních národů, které žily svým pravidelným rytmem, a najednou přišel luxus civilizace s vyšším přísunem energie a výrazně menší fyzickou námahou. Postihlo to například Indiány v Mexiku či na jihu USA, nebo ostrovy Fidži a Nauru, kde se těží hnojivo z ptačího trusu a obyvatelé z toho velmi zbohatli a mohli si dopřát.

Cukrovka, když už vznikne, je chronické, pomalu postupující onemocnění. Existuje několik typů. My už jsme schopni identifikovat vedle diabetu I. a II. typu několik dalších skupin, spojených s onemocněním slinivky, nebo diabetes těhotenský.

U nemocných diabetem II. typu je nesmírně důležitá dieta a snížení obezity, která většinou nemoc provází. Jestliže se to podaří, tak se diabetes nadlouho skryje do podoby diabetes-nediabetes. Dost paradoxní je přitom hodnocení lékaře pojišťovnou. Za vypsání receptu na lék dostane lékař bez řečí zaplaceno, za podrobné a často velmi účinné poradenství o jídelníčku a životosprávě nikoli.

Obezita představuje největší riziko pro vznik diabetu. Když člověk víc jí, vyplavuje se víc inzulínu. To vede k tomu, že má větší hlad, a tím víc jí. Vzniká takový začarovaný kruh, který může posléze vést k tomu, že B-buňka začne být vyčerpávána a produkuje méně inzulínu.

V mnoha případech člověk, který začne shazovat, protože se už na sebe nemůže dívat, tak nevědomky přeruší proces, který by jinak skončil cukrovkou. Nemluvě o tom, že s obezitou se pojí zvýšený krevní tlak nebo zvýšený cholesterol, což jsou zase předpoklady ke vzniku kardiovaskulárních onemocnění - tedy nemocí srdce a cév.

Diabetus I. typu se léčí dávkami inzulínu (hormon produkovaný Langerhansovými ostrůvky ve slinivce břišní). Buňky ostrůvků produkující inzulín jsou zničeny zánětem (vzdáleně se to podobá revmatoidní artritidě). Původně se myslelo, že je to nemoc objevující se už u dětí či mladých lidí, ale výzkum ukazuje, že se může objevit i u štíhlých lidí vyššího věku.

V moderním způsobu léčby jsme na špičce. Asi 90 % těchto pacientů se léčí třemi až čtyřmi dávkami inzulínu denně a jsme tak spolu s Dánskem, Švédskem, Norskem v jakési extratřídě. Máme moderní tenké jehly, dávkovače, eventuálně inzulínové pumpy, což nesmírně zjednodušilo aplikaci inzulínu.

U prvního typu může dojít k postižení sítnice (retinopatie), cukrovka je vlastně nejčastější příčinou získané slepoty. Je také jednou z nejčastějších příčin selhání ledvin, a k tomu může dojít i u druhého typu. Tam je však největším rizikem postižení větších cév, následně k amputaci končetin, mozkové cévní příhodě, infarktu myokardu.

Existují velké studie, které sledují nejen vývoj dětí diabetických matek, ale i diabetických otců. Obecně platí, že jeli otec diabetik I. typu, existuje pro dítě větší riziko, než trpí-li cukrovkou matka. Dobře vedené diabetické těhotenství nemusí znamenat výrazně větší riziko pro narození dítěte, ale do budoucna to riziko cukrovky je samozřejmě přece jen vyšší.

Dědičnost se může projevit jako porucha celé řady genů, které do sebe zapadají, ale taková jednoduchá dědičnost v rodinách, jako je u hemofilie či barvosleposti, je řídká. Například u cukrovky II. typu však už byla vyčleněna skupina, kde dochází k jednoduché dědičnosti a byl dokonce identifikován i gen, který toto onemocnění způsobuje. Je to ovšem menšina pacientů, tak 10 až 15 tisíc.

Před 80 lety byla cukrovka smrtelná diagnóza, byla to tragédie. Zlomil to až objev inzulínu a správné diety bez cukrů. V dalších deseti až dvaceti letech asi nějaký zásadní zlom čekat nelze