Jak se vyrovnat s cukrovkou?

Diagnostikovaný diabetes - zaskočí mnoho z vás zcela nepřipravených. Celý život jste neměli výrazné zdravotní problémy, avšak jednoho dne vám váš lékař sdělí informaci, že trpíte onemocněním zvaným diabetes.

Cukrovka v rodině?

Najednou začnete pátrat v paměti, zda ho náhodou neměl nebo nemá někdo z rodiny a z příbuzných. Informace vyznívá o to hůře, pokud nikoho takového ve své rodině nemáte a kladete si otázky „Proč se to stalo zrovna mě? Jak můžu být ještě někdy šťastný/á?

Často první myšlenky, které se po sdělení diagnózy objevují, jsou typu „nikdy se z toho nedostanu, vše je ztraceno, plnohodnotný život pro mě skončil". Bohužel se často stává, že je vám diagnóza diabetu sdělena nevhodnou formou, případně nešetrným způsobem.

Lékaři nemají čas na šetrné sdělení diagnózy

Lékaři pracují podle pokynů a směrnic zdravotních pojišťoven a tak často nemají k dispozici potřebný čas nebo i dovednosti k tomu, aby vám při této obtížné a doslova traumatické události mohli věnovat dostatek informací, instrukcí, pochopení a podpory. Někteří lékaři člověka dokonce děsí a seznámí vás ještě ten den se všemi možnými nežádoucími následky tohoto onemocnění (kóma, impotence, amputace, deprese...) abyste věděli, co vás může v budoucnu potkat - což si můžete přebrat i tak, že vás to potká se stoprocentní jistotou.

Není divu, že odcházíte od lékaře se zmatkem a silnými pocity neklidu, nepohody, strachu nebo naštvanosti. Psycholog/psychiatr by tuto fázi nazval jako akutní reakci na stres. Naštěstí tento akutní stav u psychicky odolných lidí obvykle odeznívá v průběhu hodin nebo dnů. Vyznačuje se pocitem omráčení a ochromení, vaše pozornost vůči podnětům z okolí se výrazně sníží (není dobré řídit v tomto stavu motorové vozidlo), hůře se orientujete a jen s obtížemi vnímáte to, co se děje v okolí mimo vás. Neustále přemítáte o tom, co vám bylo řečeno nebo máte pocit, že se nemůžete na nic zaměřit, že v mysli nemůžete udržet ani jedinou myšlenku. Běžné jsou nervové vegetativní příznaky (bušení srdce, zvýšení tepu, pocení, červenání...).

Diagnostikování diabetu může způsobit trauma

Událost kdy je vám sdělena diagnóza diabetu se v mnohém podobá jakékoli jiné traumatické události, u většiny pacientů s diabetem se následně ve větší či menší míře vyvinou příznaky typické pro reakci na trauma - pocit otupění a ochromení, zúžení rozsahu myšlenek, dochází k popření a k odmítání významu této události (nedodržování diety, vyhýbání se situacím/činnostem/osobám, které vám onemocnění nějakým způsobem připomínají). Mohou se objevit obtíže se spánkem, živé sny nebo noční můry - ve kterých se znovu objevují nepříjemné pocity ochromení a emočního oploštění, přes den jednáte jako stroj. Častá bývá ztráta dobré nálady, naštvanost, netečnost vůči okolí, odtažení se od ostatních „zdravých" lidí.

Tyto pocity a stavy často zhoršují váš celkový zdravotní stav i výkonnost imunitního systému. Přemýšlení o vašem zdravotním stavu může vyvolávat další uzavření se do sebe, návaly silných a nepříjemných emocí, vtíravé pesimistické myšlenky, změny ve vnímání vlastní identity - kdo jsem, co jsem za člověka spolu s pocity nepatřičnosti a jinakosti ve srovnání s ostatními lidmi. Někteří lidé naopak reagují nadměrnou aktivitou (nadměrná práce, sportování, sex, nakupování), protože neustálé zaměstnávání se aktivitami blokuje naše myšlení a prožívání, takže jsou tlumeny myšlenky a emoce týkající se diabetu a všeho co s ním souvisí. Výjimkou není ani řešení situace užíváním návykových látek (nikotin, alkohol, léky na uklidnění a jiné drogy).

Kromě sdělení diagnózy může být v začátcích nepříjemná vlastní léčba tohoto onemocnění, která zahrnuje užívání léků včetně jejich nežádoucích účinků, aplikace inzulínu a manipulace s pomůckami, příprava vhodné stravy a studování výživových tabulek. Naštěstí spoustu informací, rad, tipů a triků lze nalézt na internetu, v poradnách, v letáčcích nebo se je dozvíte od jiných diabetiků v rámci podpůrných skupin, které je dobré v začátcích onemocnění navštívit.

S novým režimem vám spřátelí psycholog

Při vyrovnávání se s diabetem je psychicky náročné zvládnout akceptovat stravovací, fyzické i sociální omezení ve vašem životě, někdy musíte slevit ze své původní výkonnosti nebo dokonce i změnit své zaměstnání a změnit své původní zvyky a životní styl. Někdy může diabetik cítit nedostatek psychické podpory ve svém okolí - od rodiny nebo přímo od partnera. Litování je to poslední, co byste chtěli slyšet, zvlášť když často myslíte na to, že jste proti onemocnění bezmocní a nemůžete s ním prakticky nic dělat. Vaše tělo je pociťováno jako viník, který může za vaše obtíže, a díky tomu nežijete, ale jen přežíváte.

Málokdo je natolik psychicky odolný a poučený, aby věděl, jak nejlépe a bez budoucích emočních následků zpracovat reakce na skutečnost že jste onemocněli cukrovkou, která vstoupila do vašeho života a do života vaší rodiny. Od toho je tu psycholog, vzdělaný odborník, který vám sice nevyléčí diabetes, ale pomůže vám navrátit ztracenou psychickou stabilitu, pomůže vám zpracovat a akceptovat to, co se stalo, preventivně brání zhoršení vašeho psychického stavu, což by mohlo vést k dekompenzaci diabetu.

Pochopení vaší reakce na traumatickou událost může zredukovat obavy a strachy založené na mylném přesvědčení o tom, co je normální/nenormální, trvalé/dočasné, nadějné/beznadějné, zaměříte se spolu na to, co ještě můžete namísto toho co už nemůžete. Psycholog vám také pomůže odstranit emoční otupělost, úzkosti spojené s očekáváním nejhorších následků vašeho onemocnění, díky pravidelným konzultacím znovuobjevíte sebe sama jako člověka stabilního, kompetentního a hodnotného v pracovní, osobní, společenské, i rodinné oblasti vašeho života.