Jak se vyrovnat se stárnutím?

Stáří je přirozeným obdobím života každého z nás. Nebojme se zestárnout. Vždyť nás čeká spousta radostí a mnoho času na naše koníčky a milovaná vnoučátka.

Stáří je krásné

Současná společnost je neúprosná a nemilosrdná. Všechno se točí kolem krásy a výkonnosti. Kdo je aktivní, mladý, rychlý, přizpůsobivý, vydrží všechno a ještě při tom dobře vypadá, ten je králem dnešního světa.

Z reklam všeho druhu na nás vykukují ženy se zářivými zuby a dokonalými vlasy, o pružném štíhlém těle a oblečení podle posledních trendů ani nemluvě. Všem těmto kráskám je maximálně pětatřicet. Ženu nad pětačtyřicet uvidíte tak maximálně v reklamě na lepidlo na zubní protézu nebo na vložky proti inkontinenci.

Neustále se také rozvíjejí nové a nové obory medicíny, díky nimž zůstávají naše těla déle „v provozu" a ještě k tomu krásná. A tak zatímco na dvoře krále Rudolfa II. míchali elixír mládí dva vědátoři, dneska jich jsou plné laboratoře.

Tento trend tu byl odjakživa. Strach ze stárnutí je přirozený, proti vráskám a šedinám se bojovalo vždycky. Není nic nového, že za ideální věk v životě člověka je považováno období začínající po dvacátém roce a končící před čtyřicítkou. Člověk se cítí volný, svobodný a krásný. Je mu dobře jak po psychické, tak po fyzické stránce, nemá žádné zdravotní obtíže.

Podstatné je, že je to zároveň věk, ve kterém si hledáme partnera či partnerku a zakládáme rodiny. „Právě plodný věk tu hraje nezastupitelnou roli. Žena je nejprve onou kráskou, na niž se koncentruje veškerá pozornost. Další důležitý moment v životě ženy přichází s mateřstvím. Žena začne reprodukovat samu sebe. Dává život dítěti a pomáhá mu se rozvíjet," říká psycholožka PhDr. Markéta Kavale. Nechtějí snad tedy ženy stárnout proto, že si až příliš dobře pamatují právě věk, kdy byly obdivovány, milovány a plodily děti?

„S tím souvisí otázka, jak pohlížíme na stárnutí. Jestli si ho člověk váží, anebo ne. Fenomén moudré matky, starší ženy, která může něco předat, není v současnosti příliš vyzdvihován. Když se řekne moudrá žena, vybaví se téměř každému románová babička.

Ženy středního věku ale nejsou doceněné. Vlastně se požaduje, aby tu byly jen samé mladé, krásné a úspěšné ženy, které by měly takto vydržet co nejdéle, ať už s pomocí plastiky, nebo make-upu. A pak aby rovnou přešly do stadia, kdy se stanou moudrou a krásnou babičkou. Nic mezi tím," dodává psycholožka.

Jenže ve skutečnosti je mezi mladou maminkou a moudrou babičkou poměrně dlouhý mezičas, ve kterém si ženy musejí najít svoji úlohu, novou pozici ve společnosti, což nebývá snadné. Je to období, kdy děti odcházejí z hnízda, a matka zůstává opuštěná. Musí se naučit hledat si nové aktivity a být sama sebou ve středním věku, který nikdo neuznává.

„Od okamžiku, kdy žena dosáhne třicítky a začnou jí tikat biologické hodiny, je konfrontovaná s tím, že se pohybuje v omezeném čase. Ví, že by se do určité doby měla dopracovat k tomu, že založí rodinu, aby stihla vychovat děti, než její hodiny dotikají. Ona si je velmi dobře vědoma toho, že stárne, ale i toho, že její hodnota na pomyslném trhu vztahů se s přibývajícím věkem snižuje," vysvětluje druhá odbornice psycholožka PhDr. Marta Boučková.

„Ženy jsou navíc zvyklé, že společnost vytváří enormní tlak na to, že musíme zůstat mladí, krásní a všeho si užívat. A tak proti stáří aktivně bojují. Téměř od dvaceti. Když už nic jiného, kupují si krémy a vědí, že se dělí na krémy pro mladé, střední věk a zralou pleť. Zprávy o tom, že stárnou, se na ně valí odevšad.

U mužů je to jiné. Neznám například jediného muže, který by si prohlížel krém, jestli je pro muže do třiceti, do čtyřiceti nebo pro starší. Ženy stárnou delší čas a v pomalém rytmu. Den za dnem jim něco připomíná: Holka, stárneš! Zatímco muži pořád nic a v padesáti se probudí hrůzou, že je tu stáří."

Jsou muži skutečnou příčinou, proč ženy odmítají stárnout? Bojíme se podvědomě toho, že nás muži mohou bez skrupulí a kdykoli vyměnit za „novější model"? „Obecný trend velí, aby žena byla krásná, současně úspěšná, zároveň chytrá a ještě musí něco dokázat.

Tyto fenomény muži vnímají a v podstatě i vyžadují. Je ale otázka, do jaké míry je skutečně vyžadují a do jaké míry to je pouze záležitost médií a představ samotných žen," klade si otázku psycholožka Markéta Kavale. „Pravdou zůstává, že mnoha ženám skutečně po pětačtyřiceti začíná jedno z těžších období," dodává Marta Boučková. „Přechod může být obrovská změna.

S někým si hormony ošklivě zahrají. Zatímco muži v tomto věku mohou být sice prošedivělí, ale stále vypadají velmi dobře a stejně tak se i cítí. A jestliže žije žena v partnerství a chce si ho udržet, musí stále jakoby soutěžit s mladšími ženami v ideálním věku, které vytvářejí pomyslnou nebo mnohdy i skutečnou konkurenci."

Ženy se zkrátka udržují a oddalují stárnutí i proto, aby to kolem padesátky neměl ten jejich tak snadné, kdyby je chtěl v záchvatu druhé mízy opustit. V české společnosti je navíc taková výměna až příliš tolerovaným jevem. „Když už se něco podobného stane a žena se stále udržuje v kondici, chodí mezi lidi a snaží se vypadat dobře, má jistě větší šanci, že si třeba najde nového partnera," dodává PhDr. Boučková.

Jedním z nepopiratelných důvodů, proč ženy odmítají stárnout, je i diskriminace na trhu práce. Množí se případy, kdy zaměstnavatel ženu kolem padesátky z nějakých důvodů nahradí mladší pracovnicí či pracovníkem. Bez ohledu na to, jak je původní zaměstnankyně kvalifikovaná.

Ženy ve věku čtyřicet pět a více jsou na pracovním trhu jednou z nejohroženějších skupin. Novou práci si hledají stejně špatně jako třeba maminky po mateřské. A důvod? Nejčastěji je to právě věk, i když přímo do očí to nikdo neřekne. Čím mladistvější a dynamičtější dojem bude žena u přijímacího pohovoru vzbuzovat, tím lépe pro ni. Zkrátka, když budete vypadat a vystupovat jako čtyřicítka a ve skutečnosti vám bude o osm více, je to rozhodně lepší výchozí pozice, než když tomu bude naopak.

„Celý život se učíme mít všechno pod kontrolou. Lidé zaměření na výkon neustále opakují: Máte velké možnosti, uchopte je, snažte se, posouvejte svůj život kupředu! A najednou si člověk začne uvědomovat, že jsou v životě věci, se kterými on sám už nepohne. Přijdou skutečnosti, které už nedokáže změnit, a také nevydrží tolik, jako když mu bylo dvacet.

To je obzvláště nepříjemné pro ty, kteří byli v životě úspěšní, řídili například nějakou firmu a teď se musejí smiřovat s tím, že jim vstupuje do života někdo, kdo jim kontrolu částečně nebo úplně sebere. Musejí se smířit s tím, že firmu začne řídit syn nebo dcera a že to bude dělat jinak a po svém," popisuje PhDr. Marta Boučková. „S příchodem stáří se také začíná objevovat slovo »muset« nebo »nesmět«. Musíte odpočívat, musíte dbát na to, co jíte, musíte brát pravidelně léky, nesmíte to a ono. A to nikdo nemá rád, tím méně člověk, který byl zvyklý svému životu direktivně poroučet."