Přechod - noční můra?

Klimakterium nás nemusí děsit. Jedná se o naprosto přirozené období v životě každé ženy. Nepříjemné obtíže, které toto období doprovází, lze hravě odstranit.

Jak zatočit s návaly?

Období přechodu z plné pohlavní zralosti do stáří neboli klimakterium představuje přirozený jev v životě ženy, bývá však očekáváno s velkými obavami.

Nejprve se objevují nepravidelnosti menstruačního cyklu a posléze, průměrně ve věku 52 let, dochází k úplné zástavě menstruace - menopauze. Délka klimakteria je rozdílná, trvá 10 let a způsobují ho hormonální změny, které se bohužel projeví v celém organismu.

Vlivem stárnutí vaječníků klesají v průběhu měsíců až let hladiny ženských pohlavních hormonů - progesteronu a estrogenů. Nejdřív se snižuje hladina progesteronu a současně dochází k relativnímu zvýšení hladiny estrogenů, což má za následek nepravidelnosti menstruačního cyklu. V dalším průběhu klimakteria klesá i hladina estrogenů. Projeví se to souborem příznaků nazývaným akutní klimakterický syndrom.

Typickými a nechvalně známými projevy jsou návaly horka, zarudnutí ve tváři, noční pocení, slabost, závratě, bolesti hlavy, neklid, nesoustředěnost, poruchy spánku a nálady, nervozita, podrážděnost nebo naopak anxiozita (úzkost).

Tyto potíže neohrožují vážněji zdraví ženy, ale významně snižují kvalitu života. Mohou se objevit buď náhle během 1-4 týdnů (především po operačním odstranění vaječníků), nebo pozvolna v průběhu měsíců až let, v tom případě mluvíme o samovolném nástupu menopauzy. Postihují 85 % žen a většinou do dvou let ustupují, u 25 % žen však přetrvávají déle než 5 let.

Několik let po zástavě menstruačního cyklu se objevují další příznaky nedostatku estrogenů, souhrnně označované jako estrogen-deficitní syndrom organický a metabolický. Jde o postižení sliznic orgánů atrofizací (zmenšování nebo úbytek tkáně), která má nepříjemné průvodní projevy, např. vysychání sliznice. Atrofizace může postihnout pochvu, močovou trubici, močový měchýř, oko, ústa a kůže. Objevuje se změna v kvalitě kostí - osteoporóza. Při ní dochází k úbytku kosti (lidově řečeno „řídnutí"), což s sebou nese zvýšené riziko patologických zlomenin - především v oblastech zápěstí, krčku kosti stehenní a obratlů, které jsou pro toto období typické.

Terapie klimakterických potíží je spojená především se substitucí (náhradou) chybějících hormonů, proto se souhrnně nazývá hormonální substituční terapie (HST). V posledních letech se výrazně snížil počet kontraindikací této léčby, nadále však mezi nimi zůstává nejasné krvácení z dělohy, karcinom prsu, neléčený karcinom endometria (děložní sliznice) a hluboká žilní trombóza.

Důležitým doplňkem hormonální léčby je proto správná životospráva - pravidelná fyzická zátěž, cvičení zaměřené na posilování svalstva pánevního dna, vyvážená strava, omezení konzumace alkoholu a úplné zřeknutí se cigaret.

U žen po hysterektomii (odnětí dělohy) je možné podávat samotné estrogeny v rámci estrogenní substituční terapie (EST). Jde o humánní (lidské) estrogeny - estradiol, estriol a estron, dále tzv. konjugované ekvinní (koňské) estrogeny a syntetický (uměle připravený) estrogenový analog - ethinylestradiol.

U žen s dělohou musí být k léčbě estrogeny přidán gestagen (progesteron nebo jeho syntetický derivát), který zajišťuje ochranu endometria před vznikem hyperplazie (narůstání sliznice), případně karcinomu. V tomto případě se již jedná o HST.

V současné době je preferována nízkodávková HST. Pokud při nasazené nízké dávce estrogenů (nejčastěji 1 mg perorálně) nedojde k vymizení potíží, přechodně lze dávku zvýšit a po čase opět snížit. U žen, které dosud menstruují, je režim podávání cyklický. Kontinuální (nepřetržitý) režim je určen ženám po menopauze.

Do 50 let věku lze takto s úspěchem podávat extrémně nízkodávkovou hormonální antikoncepci (ethinylestradiol 15 µg v jedné tabletě) a po padesátce přejít na podávání HST. Obecně doporučovaná délka podávání HST je 5 let, po této době se doporučuje přechodně vysadit.

Další možnost terapie představují látky s tkáňově selektivním (na určitou oblast zacíleným) účinkem, jejichž prvním zástupcem je tibolon. Selektivně estrogenně působí na kardiovaskulární systém (cévy a srdce), kostní tkáň a vaginální sliznici, nikoli na prs nebo endometrium. Pozitivně tak ovlivňuje většinu příznaků klimakterického syndromu.

Alternativou k hormonálním přípravkům jsou přírodní léky - fytohormony a fytoestrogeny. Mezi fytohormony se řadí látky získané z jetele (preparát Menoflavon), z rostliny Cimicifuga racemosa - ploštičník hroznovitý (Menofen, Merilin) nebo z propolisu (včelí tmel s voskem). Hlavním představitelem fytoestrogenů jsou isoflavony - extrakty ze sóji.

Tyto látky však potíže většinou jen zmírní a zdaleka nedosahují účinnosti hormonální substituce, mají tedy spíše charakter potravního doplňku. Obecně je lze doporučit zejména ženám, které HST z různých důvodů nechtějí užívat.

„Léčba klimakterického syndromu má svá úskalí, a proto o jejím zahájení vždy rozhoduje gynekolog. Před nasazením HST je nutno provést komplexní gynekologické vyšetření a mamografii. Následují pravidelné kontroly, zaměřené nejen na gynekologický nález, ale odezvu celého organismu."