Důchod bez pořádné přípravy může být nesnesitelný

Přípravu na důchod bychom neměli podcenit. Důchodové dny by se bez ní mohly stát nesnesitelnými jak pro nás samotné, tak pro našeho partnera či okolí.

Co v důchodu nepodcenit?

Mnozí lidé, kteří museli celý život pracovat, se samozřejmě těší, že si v důchodu odpočinou. Pak však přijde ten vytoužený den, který mohou trávit po svém, bez spěchu, bez obav, že to či ono nestihnou - a mnozí dříve či později zjišťují, že splnění tohoto dlouho očekávaného snu se mění v rozčarování.

Psychologové proto radí, že každý by se měl na blížící důchod důkladně připravit. Znamená to dobře si rozmyslet, čím bude volné dny vyplňovat. Měli bychom si hlavně vybírat činnosti, které nás budou bavit. Nemají být nad naše síly a mají mít takový charakter, že v případě únavy je klidně odložíme. Za vhodné se považují různé koníčky, zahrádkařením počínaje a chovem nějakého zvířete konče.

I když to zní neuvěřitelně, mnozí muži, kteří se celá léta těšili, že budou mít v důchodu na svého koníčka čas, o něj často právě v tomto období paradoxně ztrácejí zájem. Zatímco ženy se většinou "zabaví" pracemi v domácnosti, muži tuto formu "zábavy" obvykle odmítají nebo ji provozují tak nešikovně, že nakonec vysedávají u televize, na lavičkách či u piva a pomalu začínají propadat trudnomyslnosti.

U důchodců, kteří vstoupili do tohoto období svého života nepřipraveni, dochází často i ke zhoršení jejich celkového zdravotního stavu. Obvykle jde o potíže psychosomatického původu. Mají totiž čas zabývat se každým sebemenším zdravotním problémem. Tak vzniká začarovaný kruh nejen pro novopečeného důchodce, ale i pro jeho okolí, a nejčastěji partnera či partnerku. Život s člověkem, který se cítí zbytečný, nevyužitý, nepotřebný, samozřejmě nikomu optimismu nepřidá.

Zklamání mnohdy představuje i fakt, že novopečený důchodce věří, že mu jeho partner dokáže nahradit pracovní kolektiv a lidi, s nimiž se dosud v souvislosti se svým zaměstnáním stýkal. Tím partnerský vztah značně přeceňuje a připravuje si tak zbytečné rozčarování.

I když to zní divně, za velmi důležité považují psychologové, aby manželé netrávili celé dny "bok po boku", ale aby měl každý "svůj koutek", kam se může jeden před druhým ukrýt. Důvod je logický a koneckonců pochopitelný: Lidé, kteří byli třicet, čtyřicet let zvyklí být každý všední den minimálně osm, devět hodin jeden od druhého odloučeni, začnou po jisté době trpět tím, že musí trávit celých 24 hodin společně.

Vždyť nejsou výjimkou manželé, kterým dělá problém prožít společně třítýdenní dovolenou. Proto je vhodné - pokud to prostory umožňují - vytvořit ženskou a mužskou zónu. Občasná samota a soukromí pak jen znásobí požitek ze společně prožitých chvil.