Jak se připravit na příjemné stáří
Každý nás stárne. Stárnutí začíná okamžikem zrození. Jak se vyrovnat se stářím a jak k němu přistupovat. Prožijme náš podzim života s úsměvem.
Záleží na nás jaký je náš život
Známky stárnutí organismu se neprojevují jen navenek. Postupně ubývá fyzických i psychických sil. Každý z nás se s tímto procesem vyrovnává jiným způsobem.
Stárnutí organismu je ryze individuální proces, na jehož kvalitě se podílí řada faktorů. V prvé řadě jsou to genetické vlohy, se kterými se člověk narodí. Na kvalitě stáří se zpravidla podílejí i prodělané nemoci, zvláště nemoci chronické.
Další velmi důležitý faktor je vliv prostředí, ve kterém člověk žije, a především životní styl. Kvalitní výživa, fyzická aktivita, nekouření a rozumná konzumace alkoholických nápojů jsou také do určité míry rozhodujícím faktorem.
Na kvalitu prožívání stárnutí a stáří má rovněž velký vliv aktivní trávení volného času, pěstování koníčků a společenského života. Tyto aktivity přispívají k pozitivnímu přístupu k životu.
V naší společnosti bývá často stáří spojováno s odchodem do důchodu. To je významná změna v životě, především v oblasti sociálních kontaktů. Hůře se na tuto změnu adaptují muži.
Většina lidí se v období pracovní kariéry na penzi těší, avšak když tato doba nastane, prožívají ji spíše negativně. Je to problém zejména v těch případech, kdy vazba na sociální klima v zaměstnání, v němž člověk pracoval, byla velmi silná a tzv. odpoutávání bývá velmi náročné.
Ochod do důchodu však není možné chápat jen jako přerušení určitých sociálních kontaktů. Je to i ztráta zdroje sociální prestiže a sebehodnocení, které práce přináší. Velmi často se u důchodců dostavuje pocit zbytečnosti a marnosti, spojený se ztrátou zájmu o jakoukoli aktivitu.
Odborníci, kteří se zabývají sociálními souvislostmi stárnutí a stáří, popisují dva základní typy adaptace na stárnutí a důchod. Je to teorie odpoutávání a teorie aktivity. „Odpoutávání" je citlivý pokus stárnoucího člověka rozdělovat svou fyzickou energii a duševní možnosti na menší počet činností, které jsou pro něj důležité.
Takový člověk se snaží šetřit silami a vědomě se vyhýbá požadavkům, které by podle svého uvážení obtížně zvládal. Tento typ osobnosti postupně omezuje své sociální kontakty a stahuje se do ústraní společenského dění.
Opakem teorie odpoutávání je teorie aktivity. Je popsána jako aktivní přístup ke stárnutí, který směřuje k zabránění sociální izolace, vedoucí často k apatii a nečinnosti.
Teorií stárnutí organismu existuje celá řada. Velmi zajímavý popis typů adaptace na tento proces podal psycholog Dennis B. Bromley. Na vypracované typologii je cenné to, že autor nepohlíží na starého člověka bez souvislostí s tím, jak prožil celý svůj život, ale naopak včleňuje jeho momentální psychické reakce do kontextu celého jeho vývojového cyklu.
Do kvality stáří se promítají všechny důležité, pozitivní i negativní prožitky. Bromley rozlišuje pět základních typů adaptace na stáří, které nazval jako konstruktivní typ, závislý typ, typ obranného postoje, typ nepřátelský a typ, který nenávidí sám sebe.
Konstruktivní typ je typ dobře vyvážený, těšící se ze života. Takový člověk lehce navazuje srdečné vztahy s lidmi, má smysl pro humor, je tolerantní a přizpůsobivý okolnostem. Od mládí pěstuje různé záliby a udržuje dobré vztahy s rodinou a příbuznými. Jeho povaha většinou vychází ze šťastného dětství.
Závislý typ člověka je také poměrně vyrovnaný, je však závislý na druhých lidech a spoléhá na ně. Potřebuje a vyhledává citovou oporu a zajištění existence. Tento typ osobnosti se bez problémů vzdává práce a rád odpočívá.
Typ obranného postoje. Ten se jeví jako méně přijatelný způsob adaptace na stáří. Tento typ lidí je většinou soběstačný a odmítá pomoc druhých. Na stáří a finanční problémy s ním spojené je dobře připraven a počítá s nimi. Na stáří hledí spíše pesimisticky, ale smíří se s ním.
Typ nepřátelský. Projevuje se především agresivním chováním při styku s ostatními lidmi. Pro tento typ osobnosti je charakteristickým rysem podezřívavost, hašteření a vyhledávání konfliktů. K představě stárnutí a stáří má tento typ člověka silný odpor a špatně se s ním smiřuje.
Člověk, který nenávidí sám sebe. Pro tento typ osobnosti je typické zanedbávání společenského styku a depresivní naladění. Se stářím a zřejmě i se smrtí si tento typ osobnosti nedělá velké starosti.
Z uvedeného přehledu je zřejmé, že chování prvních dvou typů osobností je pro rodinu a nejbližší okolí nejpřijatelnější. S lidmi tohoto typu je snadné vyjít a kontakt s nimi je přínosný. Mají zpravidla pochopení pro mladé lidi, rádi jim naslouchají, popřípadě předávají své zkušenosti. Nikdy ale nementorují a své názory nevnucují ostatním.