Euthanasie

Máme rodiče, staráme se o ně a péče začíná zabírat více času. Když přichází konec hledáme pomoc. Rada z hospice nám pomůže překonat těžké okamžiky.

Hospic - známé, neznámé zařízení

Hospiců není v ČR dostatek, stále ale přibývají. Podle zakladatelky hospicového hnutí v Česku Marie Svatošové se v září otevře v Čerčanech u Prahy 14. hospic. K disposici je nyní asi 270 hospicových lůžek, zapotřebí by jich bylo 500. Průměrná doba pobytu v hospici je tři až čtyři týdny.

V hospicích v příjemném prostředí umírají například lidé s nádorovým onemocněním v konečném stadiu. Umírají staří i mladí, rodina k nim má po celou dobu přístup.

Hospice poskytují také poradenství těm, kdo se o umírající starají doma. Pomoct by jim mohly takzvané mobilní hospice. Teprve nedávno je pojišťovny zahrnuly do svých pojistných plánů. "Trvalo 11 let, než se nám podařilo vůbec dostat slovo hospic do zákona," dodala Svatošová.

Zákon o eutanazii, má umožnit jak asistovanou sebevraždu, kdy by se nemocný mohl sám zabít za odborné zdravotnické pomoci, tak aktivní eutanazii. O ni by mohli předem požádat lidé, kteří by se dostali do stavu nezměnitelného bezvědomí. Smrt by u nich na základě jejich předchozí žádosti mohli vyvolat lékaři, kteří by za to nemohli být nijak postihováni.

LiRA dnes novinářům představila petici na podporu návrhu eutanazie. Bude viset na internetových stránkách www.eutanazie-dobrasmrt.cz. Veřejnost podle předsedy LiRA Milana Hamerského podporuje zavedení eutanazie. Potvrzují to průzkumy veřejného mínění.

O tom, že český právní řád by měl umožňovat eutanazii, jsou podle květnového průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění přesvědčeny dvě třetiny lidí.

"Smyslem petice podporující projednání zákona o důstojné smrti. Senátem je dát veřejnosti možnosti k té věci se vyjádřit, protože to není věc lékařských expertů ani právních expertů, ale je to mimořádně citlivá společenská věc," řekl Hamerský.

Podle Svatošové ale lidé v takové míře souhlasí s eutanazií proto, že si nedokážou představit, o co ve skutečnosti jde. "Bolesti se bojí všichni a nikdo nechce trpět," řekla Svatošová. Moderní medicína však podle ní nabízí tišící prostředky.

I praktičtí lékaři mohou podávat léky s takzvaným modrým pruhem, například opioidní analgetika a jiné silné látky proti bolesti. Podle ředitele prachatického hospice Roberta Huneše mnoho lékařů takové léky nepředepisuje, často z neznalosti nebo z obavy. Léky totiž mohou být zneužitelné a bývají návykové. Těžce nemocným však pomáhají. "Je mýtem, že těžká bolest je neléčitelná," řekl Huneš.

Petr Hach, který vyučuje budoucí lékaře na první lékařské fakultě UK v Praze, míní, že hodně lékařů podceňuje celoživotní vzdělávání. Ne všichni lékaři tak znají zásady paliativní medicíny, která pomáhá tišit bolest.

"Péče o nevyléčitelně nemocné je obor, který se nesmírně dynamicky rozvíjí, a doktor, který nesleduje pokrok, se tak dostává někde za ocas peletonu a ztrácí kontakt s realitou dneška," řekl ČTK Hach.

"Eutanazie jako aktivní akt proti životu pacienta je popřením celého smyslu medicíny tak, jak se za posledních deset tisíc let vyvíjí," dodal Hach.

Podle něj i v zemích, které zákon o smrti z rukou lékaře v jisté formě přijaly, hledají někteří odborníci cestu, jak z toho vycouvat. Podle některých výzkumů se ukázalo, že zákon je zneužitelný. Podle Svatošové se například v Nizozemsku staly již tisíce nevyžádaných úmrtí. Statisticky se ale vykazují jinak, nelze to tedy prý dokázat.

Eutanazie na přání nemocného je zatím povolena v Nizozemsku a Belgii, tolerují ji v Oregonu, Kolumbii a Švýcarsku.