Stárnutí v komunitě

Ve společnosti roste počet seniorů. Je to složitý demografický proces, který nám dennodenně připomínají média a sami můžeme na ulicích vidět stále více šedivějících hlav.

Mnoho žen po přechodu musí pečovat o staré rodiče

Kdo se o ně postará? Čí je to poslání nebo povinnost? Rodiny, státu? Nebo existuje jiná možnost? V české společnosti stále převažuje názor, že je to úkolem především dcer (nebo snach).

Vzhledem k tomu, že se lidé dožívají stále vyššího věku, přesunuje se péče o velmi staré seniory (nad 80 let) na tzv. mladší seniory (65 - 80 let) a občany středního věku (45 - 65 let). A teď z jiného soudku: studie i praxe ze zahraničí ukazují, že je nejen dobré, ale téměř „povinné", se na vlastní stáří začít včas zodpovědně připravovat, a to zhruba od věku 50ti let.

Tento trend je u nás v začátcích, takže na bedrech mladších seniorů, zejména seniorek, leží jak péče o zestárlé rodiče, tak příprava na své vlastní, co nejkvalitněji prožité, stáří.

Jak chtějí senioři trávit své stáří?

Další fakta: lidé touží žít nejlépe až do konce svého života mezi svými blízkými - rodinou, přáteli. A chtějí zůstat v domácím nebo jiném důvěrně známém prostředím. Neradi se stěhují kvůli pomoci za dětmi, natož do nějakého ústavu. Naplnění toho přání je dobré jak pro ně, tak pro celou společnost, kterou chod ústavů vyčerpává po všech stránkách.

Jedním z řešení pro více generací naráz může být tzv. senior cohousing - stárnutí v komunitě, který je v zahraničí zajímavou alternativou různým institucím, jako domovům/penzionům pro seniory a domovy s pečovatelskou službou.

Jedná se o sousedské společenství, které vzniká vlastní iniciativou a kde žijí nejen senioři, ale i lidé od středního věku. Logicky, čím dřív se člověk dostane do senior cohousingu, dokud je ještě „pružný" sociálně, fyzicky i mentálně, tím snadněji a rychleji se zde bude cítit jako doma „mezi svými". Což je pochopitelně obrovská výhoda - cohousing v podstatě nahrazuje dnes často chybějící rodinu, a to po všech stránkách.

Důležitý je fakt, že v senior cohousingu mohou žít i senioři, kteří nejsou plně soběstační a potřebují pomoc ostatních. Už při jeho tvorbě se počítá s potencionální vzájemnou neformální péčí (co-caring), často za asistence koordinované sítě terénních a ambulantních služeb. Nejen tyto otázky jsou předem pečlivě promyšleny a jasně sepsány v pravidlech komunity.

V každém společenství, ve kterém převládají senioři, je nutné počítat se všemi možnými situacemi, které stárnutí přináší. Většina senior cohousingů proto počítá nejen s domácí péči v případě nemohoucnosti (home care), ale i s domácí hospicovou péči, která umožňuje zemřít doma (dying at home). Na rozdíl od rodinného zázemí, které často schází, nebo se může službou nemocnému vyčerpat, je v senior cohousingu mnohem víc potencionálních sil, které mohou pomoci. Pokud je přece jen nutný přesun do institucionální péče, ostatní s nemocným udržují pravidelný kontakt, aby se necítil sám.

Senior cohousing má díky aktivní účasti při jeho tvorbě i fungování velký potenciál do budoucna, protože tak může nejlépe uspokojit potřeby a přání seniorů. Nejedná se o žádný nový druh instituce, ale o „ne-obyčejné" bydlení, kde se ze sousedů stávají přátelé. Vzhledem k demografickému stárnutí populace a nutnosti hledání udržitelného řešení jak pro jedince, tak pro celou společnost, je vlastní iniciativa seniorů/budoucích seniorů velmi vítána a podporována (zejména tedy v zahraničí a to nejrůznějšími formami).

Více info o principech fungování cohousingu na www.cohousing.cz.

Ing. arch. Veronika Bešťáková, doktorandka na FA ČVUT Praha