Lásku jsem zažila až po přechodu

Dobrý den,

Jmenuji se Světlana a mám 60 let. Sedím večer s čajem u počítače, jsem šťastná a rozhodla jsem se o své štěstí rozdělit touto formou.

Mládí mi ukradl manželův alkoholismus

Jak jsem ke svému štěstí přišla? No, upřímně řečeno byla to dost trnitá cesta. Vdávala jsem se ve dvaceti. Co Vám líčit, krásný den, všude příbuzní s úsměvem na rtech a já celá v bílém. Budoucí manžel mi svatosvatě slíbil, že přestane popíjet pivo a radostně jsme očekávali narození syna. Myslím, že jsem byla hodně hloupá, když jsem mu věřila. Už v prvním těhotenství bylo vždy na prvním místě pivo.

Že jsem potřebovala věci pro sebe nebo pro malého? Až co zůstane poté, co se koupí pivo. Celkem se to dalo vydržet, dokonce jsme měli ještě holčičku. Ale ani ta nezachránila mého muže před absolutním pádem, kde mu byla věrnou družkou flaška. Zažila jsem všechno, co jiné ženy s alkoholikem. Nesplněné sliby, utracené peníze, pláč v noci do podušky a všechna řešení ztroskotala. Na sliby se už spoléhat nedalo.

A nastal jiný den. Nebylo tak hezky. Drobně mžilo a nebe bylo olověné. O úsměvy byla nouze. K soudu přišel manžel už jako troska a tak rozvod nebyl problémem. Soudce se spíš divil, jak jsem to tak dlouho vydržela.

Dál nastal všední život. Práce nad hlavu. Musím říct, že děti jsou šikovné. Každý vystudoval vysokou školu a už se raduji z vnoučátek. Někdy mi ale bývalo smutno. Jen tak si s někým posedět, povídat si, nezávazně se smát a pak spolu odejít do ložnice...

Druhá šance po přechodu

Na nic nebyl čas a pak jsem byla tak unavená. A po přechodu jsem myslela, že život se vytratil úplně. Vůbec jsem si nevšímala svého okolí. A pak jednoho dne jsem do něj přímo narazila. Vycházela jsem z obchodu a on do mě vrazil. Pamatuji si jen, jak mě zcela okouzlila jeho vůně. Celá vzpomínka je jak zpomalená. Jablka se kutálela po zemi, krásné modré oči mnou pronikly až do morku kosti a jeho hlas mi podlomil kolena. Jestli je minulý život, tak jsme se museli už jednou potkat, protože jsem měla pocit, že ten hlas důvěrně znám. Nevím co mě to napadlo, ale jedno jablko jsem mu podala... a co bylo dál?

Sedíme večer u televize, která je jen jako kulisa, povídáme si a smějeme se. Pak mě pohladí a řekne: „Ani nevíš, jak je těžké ti odolat." Někdy si říkám, proč jsme se nepotkali dřív, ale snad by to ani nebylo tak krásné.

Věřte tedy, že láska přijde kdykoliv a zralá může být mnohem krásnější, než když jsme byli mladí.