Přežila jsem rakovinu prsu

Dobrý den. Jmenuji se Helena. Bydlím v malé vesničce poblíž Českého Krumlova. Ráda bych se s vámi podělila o velkou životní lekci, kterou pro mne byl nález bulky v prsu.

Na podzim oslavím kulaté šedesátiny. Před dvěma roky jsem ovdověla. Veškerý volný čas věnuji svým vnoučatům, kterých mám opravdu požehnaně. Tři vnučky, krásné princezny a čtyři vnuky, pěkné zbojníky.

Nepíše se mi o tom lehce, ale myslím, že je dobré podpořit ostatní ženy, kterým zjistili rakovinu prsu a podpořit také jejich blízké. Rakovinu prsu mi zjistili před šesti lety na rutinní zdravotní prohlídce. To byl Miloš ještě v plné síle. Bez něho bych to rozhodně nezvládla.

Po zjištění, že mám rakovinu, se mi chtělo umřít. Nechtělo se mi žít, nic mě nebavilo a nejraději bych pořád jen spala. Navíc se to v naší malé vesničce rychle rozkřiklo. Nejdříve na mě všichni koukali, jako bych je mohla a chtěla nakazit. Následovalo nekonečné utěšování a litování ze všech stran, které mi opravdu lezlo na nervy. V té době jsem nevěděla, co se svým životem dál.

Naštěstí jsem na své trápení nebyla sama. Miloš mě vždycky podržel a na dotěrné otázky mých sousedek odpovídal s humorem za mě. Velmi se mi ulevilo, když jsem svou nemoc přijala a začala o ní mluvit otevřeně. Mohla jsem znovu volně dýchat. Ovšem veškerý boj byl teprve přede mnou. Ale přiznání si, že trpím rakovinou prsu, bylo tím nejdůležitějším krokem na celé té nemoci.

Nádor mi operativně odstranili. Následně jsem podstoupila chemoterapii, po které mi nebylo zrovna do skoku. Časem to ale vypadalo tak, že mám vyhráno. Na jedné z dalších prohlídek mi zjistili nádor na druhém prsu. Celá situace se opakovala, jen jsem byla víc odhodlaná s nemocí bojovat a nemoc přemoci. Změnila jsem žebříček hodnot. Můj život se obrátil vzhůru nohama.

Vždy mi šlo jen o to, abych byla zaměstnaná a měla peníze. Dobrovolně jsem odešla do předčasného důchodu, naučila se žít skromněji a radovat se z každé chvíle, kdy jsem na světě. Rakovinu prsu jsem zdárně zvládla. Miloš mě sice opustil navždy, ale jsem mu nesmírně vděčná, že mi pomohl tuto nelehkou nemoc překonat a nenechal mě napospas mým chmurným myšlenkám a chuti umřít.

Dnes žiji plnohodnotným životem a jsem ráda, že jsem to tehdy nevzdala. Jsem ráda, že se mohu dívat, jak vnoučátka pěkně rostou a radují se ze života.