Vaše srdce potřebuje pozornost

Dobrý den, jmenuji se Veronika Šťastná a můj věk se pomalu blíží ke třiceti. Možná Vás zarazí, že do rubriky pacientských příběhů na téma kardiovaskulární nemoci píše někdo mladší.

Zřejmě je v obecném povědomí, že nemoci srdce a cév se dotýkají pouze starších lidí. Ráda bych tento vžitý omyl vyvrátila.

A jakým stylem mě trápí kardiovaskulární nemoci? Celý život se potýkám s nízkým tlakem a mnohdy se můj nitkovitý tep mění v nickovitý. Nízký tlak se ovšem nějak výrazně neléčí. Snad jen radou dejte si kávu a sem tam panáčka něčeho ostřejšího. Nicméně nemoci srdce a cév mě straší celý život.

Moje babičky mají obě angínu pectoris a vysoký tlak. Když jdeme spolu na vycházku, musíme často odpočívat a jsou celé zadýchané. Jedna babička mě vždycky ukazuje, jakou má hrudku na hrudi a bulka ji dost bolí. Třeba je to nějaká tuková bulka. Babička měla i infarkt. Je to zajímavé. Celý život běhala jak čiperka, pracovala na poli a strava byla zdravá a střídmá. Nikdy nekouřila a občas si dala jen malou skleničku vína a to ještě naředěnou. Snad je to těžkým životem. Její manžel, můj dědeček zemřel v 57 letech na sedmý infarkt, když mu definitivně znárodnili všechen majetek.

Druhý dědeček zemřel na to, že měl zcela ucpané tepny cholesterolem. Není se čemu divit. Celý život si užíval bůčku a uzenin a každý týden lahvinka rumu, sem tam cigaretka. Bez uzeného bůčku nebyl život. Když jel z nemocnice - měl zlámané žebra z toho jak jel při náledí na mopedu - museli jsme zastavit v uzenářství a koupit kilo bůčku. Přes tento životní styl zemřel ve věku 83 let. Nikdy neztrácel optimismus a stále sršel humorem.

Mnohem víc mě děsí vysoký tlak mojí tety. Léčí se s ním asi od 35 let. Jakékoliv rozčilení nebo kousek klobásky a tlak jí vyletí do nepříjemných výšin.

Musím se přiznat, že jsem taky kouřila. V noci mě budila úporná bolest na hrudi. Bolelo to, jak kdyby se trhaly plíce. Nešlo nadechnout. Jen pomalinku vydechovat. Řekla jsem si, že to takhle dál nejde. Skončila jsem s tím ze dne na den. Je to už něco málo přes rok a bez všech pomocných náplastí a žvýkaček. Stačila pevná vůle. Mám sice tři kila navíc, kterých se nemůžu zbavit, ale nejsem zadýchaná, urputná bolest zmizela a hlavně už nesmrdím jak popelník.

Myslím, že svůj srdečně cévní systém jsem tímto krokem potěšila. Při těchto nemocech se zdá být důležitý jak životní styl, tak být takzvaně v pohodě.

Přeji Vám všem hlavně klid a co nejméně stresu. Jak říká můj manžel: „Nerozčiluj se, škodíš jen sobě."