Na lásku není nikdy pozdě

Myslíte si, že jste na lásku příliš staří? Omyl. Vždyť i ono generacemi prověřené přísloví o „stodole" hovoří zcela jasně. Láska prostě kvete v každém věku.

Jak je to s láskou vyzrálých jedinců?

Staré rčení praví, že láska kvete v každém věku. To je jistě pravda. Ale partnerský vztah ve dvaceti a třiceti je hodně odlišný od vztahu, který se zrodí po padesátce. Mladí začínají život a zakládají rodiny, všechno leží před nimi. Musejí "postavit dům, zasadit strom, zplodit syna".

Senioři mají tohle všechno již dávno za sebou. V době, kdy se setkávají s novým partnerem, jsou z nich často babičky a dědečkové, neřeší, kde budou bydlet a jestli je ta správná doba na další dítě.

"Setkávají se tu dva vyzrálí lidé, kteří už něco prožili, jsou zatíženi vlastní historií. Někdy mají negativní zkušenosti z předešlých vztahů, jindy naopak cítí velkou bolest ze ztráty někoho blízkého, když jde o vdovce nebo vdovu," říká psycholožka PhDr. Markéta Kavale.

Starší muž či žena se ale nespokojí s každým partnerem, který je přiměřeného věku a je volný. "I když si to sami senioři nepřipouštějí, jde o lidi, kteří mají na nového partnera docela vysoké nároky," tvrdí psycholožka.

"Ti, kteří ovdověli, si přejí, aby nový partner byl alespoň tak báječný jako jejich první manžel či manželka, kterou milovali. Rozvedení zažili naopak zklamání, a proto hledají nějaký lepší vztah. V některých případech se dalšího seznamování obávají, aby se znovu neopakovala jejich špatná zkušenost. Nevěří, že by s novým partnerem mohli vytvořit hezký vztah, a tak raději zůstávají sami."

Seznámení v pozdějším věku jistě nahrávají podobné či společné zájmy obou partnerů. Někdy je to zájem o historii, jindy o cestování nebo sport. "Ale na druhou stranu se může stát, že on je rybář a ona ráda štrikuje. Nemyslím si, že oba nutně musejí mít stejné koníčky," domnívá se doktorka Kavale.

"Důležitější je otázka vzájemné tolerance a respektu, vzájemného sladění a zájmu o druhého. Každý z partnerů má nějaké zázemí, má dospělé děti. Podstatný rozměr pro existenci nově vznikajícího vztahu, k němuž dochází ve zralém věku, je respekt vůči původní rodině partnera."

Když se rozvedený nebo ovdovělý člověk rozhodne "pustit" do svého samostatného života někoho dalšího, je to velký krok. "Mnoho lidí si totiž vytvoří jakýsi rituál samostatného života, do něhož jen těžko přijímají kohokoli nového, někdy i přesto, že by si to moc přáli.

Jiná je situace, když si senioři najdou vlastní samostatnost. Předtím dlouho žili s předcházejícím partnerem. Pak přišel rozvod a oni se učili žít sami. Někomu se tato samota dokonce i zalíbí. O všem si mohou rozhodovat, mají vlastní klid.

Ve svobodě se jim líbí a nechtějí se jí opět vzdávat," vysvětluje psycholožka. "Jedna z mých klientek to popisuje tak, že má doma pohodičku. Když chce, vaří večeři. Když nechce vařit, dá si chleba se sýrem. Tvrdí, že netouží po tom, aby jí někdo zase vtrhl do domu a chtěl po ní teplé večeře."

Některé ženy i muži již další seznamování odmítají. Buď nenacházejí toho pravého partnera, který by jim vyhovoval, jindy nechtějí znovu prožívat zklamání, či stále vzpomínají na svého muže nebo ženu. Podle psycholožky však může nastat i to, že na zcela nevědomé úrovni ještě nedokázali ukončit svůj předcházející vztah, ať už šlo o rozvod, nebo smrt partnera.

Sňatku v pozdějším věku dávají častěji přednost muži. Zatímco ženy by se spokojily s volnějším milenecko-společenským vztahem, plným návštěv kaváren, divadel a restaurací, muži-senioři se chtějí ženit. A důvod? Je praktický. Mužům vyhovuje, když mají někoho, kdo napeče, poklidí a postará se o jejich klid.

Dospělé děti by neměly dělat peklo svým osamělým rodičům, kteří si najdou nového partnera. Mnohdy se rodič bojí zbytečně, že by děti nového muže či ženu nepřijaly.

Rodiče by neměli podlehnout nátlaku svých dětí a vzdát se partnera, s nímž jsou šťastni.
Často "dětičky" nežárlí ani tak na nového příchozího, ale na možnost, že by v případě úmrtí jejich vlastního rodiče zdědil "vetřelec" jejich peníze.